Velmi kvalitní bota

Dneska jsem vyrazil na nákup do Tesca, k čemuž mě nedonutilo nic jiného, než hlad :-) . Jak jsem tak procházel regály se vším možným, všiml jsem si „výhodné nabídky“. Pánská sportovní obuv, 210 Kč.

Nová verze Cestovátka

Dneska se mi konečně podařilo spustit věc, nad kterou jsem poslední dobou strávil hodně času. A to sice druhou verzi projektu Cestovátko.  První verze nebyla zdaleka ideální, ale přesto si ji uživatelé oblíbili. Bylo tedy na čase pohnout vývojem kupředu.

Na první pohled není novinek přehršel. Přepracovaný design byl víceméně nutností už hodně dlouho, stejně tak jako reorganizace nevyužitého místa stránky. V nové verzi je taktéž využit logičtější systém řazení do kategorií a podkategorií, což doufejme napomůže přehlednosti.

To zajímavé se skrývá pod pokličkou. Celou aplikaci jsem se rozhodl postavit na frameworkem Symfony. Musím říct, že to bylo dobré rozhodnutí. Učinil jsem to s ohledem na budoucí plány a i když pochopit filosofii Symfony „snědlo“ nějaký ten čas navíc (a pořád vesele baští), je to bezvadná věc, která se vyplatí. Především bych ocenil výborný admin-generator, který posunul možnosti pro naše editory o laťku výš.

Práce není ani zdaleka u konce, velmi záhy vyjde přepracovaná mapa, integrace mikroformátů, export vybraných zařízení do PDF a mnoho dalšího. Zároveň s tím bych chtěl uvolnit zdrojový kód celé aplikace, pravděpodobně pod licencí GNU/GPL v3.

Také musíme konečně vymyslet nějaké to logo, jelikož ten současný „spatlanec“ je víc než úsměvný :-) .

Rockový klub

Dneska jsem byl s kamarádem posedět v hospůdce a probrat spoustu důležitých témat (diplomku, dovolenou, sport a tak dále jako obvykle). Narazili jsme při rozpravě na obecně známou věc, nad kterou si ale člověk posteskne.

Je fakt, že v Novém Městě je několik hospod a restaurací, ale nutně zde chybí například rockový klub. Místo, kam by si člověk zašel popovídat, poslechnout nějakou tvrdší muziku, potažko kroutit se rytmu divokých tónů :-) .

Jsem přesvědčený, že by se zde takové zařízení určitě uživilo, neb dnes můžeme zajít maximálně tak na víno, kafe či pivo. Veškerá kultura začíná a končí vinárnou v 1. patře kulturáku (o které se mimochodem proslýchá, že by ji město, kdyby mohlo, nejraději zrušilo a předělalo na kavárnu).

Je tomu asi dva roky, co na Žďárských vrších proběhla anketa o tom, zda by mělo něco takového vzniknout. Kupodivu většina hlasujících byla proti. Mezi názory odůvodňujícími záporný postoj bylo mimo jiné i to, že by se zvýšil přísun drog, víc mladých by se opíjelo, dělali by nepořádek atd.

Celkově mi to ale přijde utažené za vlasy, na čemž jsme se naprosto schodli s kamarádem. Tři závěry zní:

  1. nikdo určitě nepochybuje o tom, že drogy ve městě jsou (jsou v každém městě); kdo chce drogu vzít, nebude čekat na vznik rockového klubu
  2. podle zkušeností se často mladí lidé chovají lépe, než lidé středního věku, zvláštní, co?
  3. není to náhodou naopak?! Kdyby tu bylo k dispozici trochu kultury, možná by tolik lidí nechodilo „zalejvat nudu“ do obyč náleven

Momentka na každý den

Dneska ráno, když jsem se vracel ze zkoušky, vzpomněl jsem si, o čem jsem přemejšlel večer, než jsem usnul. Je fakt, že někdy máme pocit, že život běží strašně rychle, že už jsme moc staří, že nestíháme a tak dále. Když se ale zamyslím nad posledním dnem, týdnem, měsícem a nakonec až nad celým životem, prožil jsem toho opravdu tolik, co jsem mohl?

Pravda je, že asi ne. Na co si brát velká sousta, položím si třeba včerejšek. Kdybych měl jmenovat jednu věc, která mi utkvěla v paměti a byla jiná než ostatní dny, řekl bych, že to byla zkouška. Jakmile mám ale určit jednou skutečně zajímavou věc, něco neobvyklého nebo něco, na co bych si třeba za týden rád vzpomněl, obklopí mě podivné prázdno.

Jasně, spousta věcí se děje den co den – jídlo, práce, sport, zábava a tak dál. Uvědomil jsem si ale, že chci něco víc. Chci mít každý den aspoň jeden výjmečný moment. Pravděpodobně už teď existuje, jen si ho člověk nevšimne. Je na čase to změnit.

Začátek: okamžitě :) .

1. omikron: Prolog

Mája Vysocký byl obyčejný chlap středních let a ve slušné kondici. Nikdo už ani nevěděl, jaké je jeho civilní jméno. Přezdívka Mája se natolik rozšířila, že ji v Potemném znal snad úplně každý. Nebylo se ostatně čemu divit, když měla vesnička příznačně vonící hnojem a tuzemským rumem celých 48 obyvatel. Víc nebylo ani třeba. Plně automatizovanou zemědělskou techniku by zvládl z kontrolních stanovišť ovládat i ožralý gibon, natož průměrně inteligentní Čech. „Že to do sebe můžeš lejt, takovej hnus! A každej den, jako prase, fakt že jo!“ rozčiloval se Mája na souseda. Ztracený případ, ten soused. Nebyl schopný slova, a to bylo teprve šest večer. „Kdyby se tu něco stalo, tak si to nedovedu představit…“. Májův hněv byl oprávněný, znal předpisy a vzorně je dodržoval. Ale uznejte sami, mělo smysl dodržovat předpisy, když už se tu skoro padesát let nestala nejmenší chyba? Všechno prostě fungovalo! Fungovalo to tak prostě, až se z 47 obyvatel vesnice stala banda alkoholiků. Kde nejsou starosti, nejsou ani radosti – to už řekl kdosi moudrý kdysi hodně dávno. Mája ale nepil. Dokonce ani nekradl a nepodváděl manželku, což by jeho charakter šlechtilo určitě více nebýt faktu, že v Potemném nebylo krást kde a manželku neměl. Ostatně, nepočítaje zbylých 47 pracantů, nebylo ani s kým zahýbat.

V severozápadním bunkru bylo ticho a chladno. Nebylo to poprvé a určitě ani naposled. Co Mája pamatoval, a bylo to už pěkných pár desetiletí, vždycky byl bunkr stejný. Nezáleželo na tom, jestli bylo teplo nebo zima, padaly kroupy nebo trakaře, jedno bylo jisté, bunkr byl prostě bunkr a bez deblokační kapsle, kterou vlastnil pouze správce oblasti, se v něm nehnul ani papír. Po vstupu se pomalu a rutinně začaly spouštět všechny zemědělské stroje. Na kontrolním panelu proběhlo zběžné mapování plodin, nastevení urychlovačů a index letošních sklizní se zvýšil na 38. Mezitím se již zahřála veškerá technika a oblohu prozářily blesky osevačů. Každý věděl, že osev se dle příkazu vždy dělá mezi šestou a desátou večerní, ale nikdo to nebral v potaz. Nikdo, jen Mája. Večer jsou přeci mnohem zábavnější věci, které se dají dělat – například chlast – to věděla, a taky se tím pilně řídila, celá vesnice. Za těch dvaatřicet let, co se na nařízení 71 o „Osevu a hydrataci“ v Potemném úspěšně kašle si nikdo nikdy nestěžoval, tak proč něco měnit, že?

Mája spustil terminál a jako vždy na noční hrál piškvorky sám proti sobě. Všechny články dnešních zpráv už měl stejně přečtené z domu, tak co dělat jiného. Občas okamžik ticha mezi kolečkem a křížkem prořízl tupý hlas hlasové čtečky s nejnovějším titulkem. Mája tomu nevěnoval pozornost, až ho přecijen něco zarazilo. Stroze přikázal čtečce, ať zopakuje poslední titulek. Potom zanechal piškvorek a začal číst. Nadpis titěrného sloupku hlásal „Osiva Sever Českomoravská zrušena“.

Jemná Sojka a squaw

Velký Wortyr mít přítel Jemná Sojka. Jemná Sojka být stár již mnoho zim a jeho hlava mít rozum mnoha bojovníků. Už hodně sluncí vyšlo, co Jemná Sojka nemít squaw. Jemná Sojka všude hledat, ale mnoho squaw neumět pracovat s kůže, neumět připravit pokrm, neumět ustlat v típí a nechtít nosit na ruce od Jemná Sojka. Některé squaw nechtít Jemná Sojka pro moc moudra ve hlava.

Jemná Sojka dostat před dvěma slunci udicí do hlava. Ale Jemná Sojka bát, kolem mnoho bojovníků a Jemná Sojka strachovat o ryba. Jemná Sojka nechat ryba uplavat a litovat, že strach jako malá morče. Jemná Sojka ale možná mít ještě šance. Možná dostat druhá udice. Jemná Sojka sebrat odvahu a chovat jako Velký Medvěd!

Velký Wortyr a Velký Medvěd přát Jemná Sojka úspěch na lov!

Atheros EG 5007 a 64bit linux

Ve svém notebooku Toshiba A210 mám bezdrátovou síťovou kartu Atheros EG 5007. Ovladače madwifi ve stabilních verzích, které jsou přístupné v distribucích ale kartu špatně rozeznají, takže si bezdrátu moc neužijete. Poměrně dlouho existuje patch pro 32bitové verze distrubucí. Pokud běžíte na 64b, měli jste až donedávna smůlu.

Tvůrci ovladačů ale nezaháleli a podporu pro kartu po několika jednáních s Atherosem připsali. Nyní by měla karta fungovat na všech obvyklých platformách. (podrobněji v ticketu)

K samotnému postupu. Je nutné si stáhnout  tento snapshot http://snapshots.madwifi.org/special/madwifi-hal-0.10.5.6-r3698-20080604.tar.gz – použitá verze HALu musí být alespoň 0.10.5.6.

Dále budete potřebovat nástroje překlad kódu a zdrojové kódy jádra. V distribucích založených na Debianu, Ubuntu apod. si nainstalujte balíček build-essentials. V OpenSuse 11 je třeba nainstalovalt balíčky makekernel-source.

Poté proveďte následující kroky (postup je určen pro OpenSuse 11, v ostatních distribucích by měl být téměř totožný, může se ale jemně lišit, např. v názvu modulu ath5k apod.):

1. mkdir ~/madwifi

2. cd ~/madwifi

3. tar -xvf /cesta/k/stazenemu/souboru/madwifi-hal-0.10.5.6-r3698-20080604.tar.gz

4. cd madwifi-hal-0.10.5.6-r3698-20080604

5.  cd scripts

# přihlásíme se jako root

6. su

# pomocí skriptu odstraníme z jádra nahrané staré moduly

7. ./madwifi-unload

# necháme skriptem nalézt, kde jsou původní moduly

8. ./find-madwifi-modules.sh $(uname -r)

9. cd..

# necháme zdrojové kódy zkompilovat

10. make

# instalujeme

11. make install

# musíme zakázat původní modul ath5k, jinak nebude možné nahrát náš nový

12. vim /etc/modprobe.d/blacklist

# přidáme řádek do blacklistu

13. na konec souboru přidat: blacklist ath5k

# Soubor uložíme a restartujeme počítač. Restart je zde bohužel opravdu nutný.

14. uložit soubor a restartovat počítač – důležité!

Nyní již by vám měla karta funovat. KNetworkManager sám detekuje bezdrátové sítě, stačí si vybrat :) .

Toshiba A210 a Kubuntu 8.04

Je to zhruba měsíc a půl, co jsem obměnil stáj a pořídil si nový pracovní stroj. Postarší Asus série A3L byl s novými NetBeans neuvěřitelný šnek a investovat do předražených notebookových pamětí pro tento model mi přišlo plýtvání penězi.

Vybral jsem Toshibu A210-16F. Výborný stroj s nejlepším poměrem cena/výkon (v okamžiku nákupu) na trhu. Musím podotknout, že v dané cenové kategorii notebook vyniká jak výkonem, tak designem a dílenským zpracováním.

O potížích s předinstalovanými Windows Vista se nebudu dlouze zmiňovat. Musím říct, že tento systém byl ze subjektivního hlediska naprosté utrpení. Ač jsem neměl žádné předsudky, poté, co se stihly Visty třikrát (!) kompletně zřítit – a jelikož recovery CD od Toshiby neobsahuje záchranou konzoli (alespoň jsem ji nenašel), odmítl jsem počtvrté v jednom měsíci reinstalovat celý počítač a i přes vlastněnou licenci šly Visty z počítače pryč. Toliko k osobním zkušenostem s nejnovějším OS od Microsoftu. (Visty jsem testoval jako klasický uživatel, neprováděl jsem žádné „psí kusy“, používal jsem internetový browser Firefox, komunikátor PSI, občas nějakou hru. Celý systém zůstal v původním nastavení.)

Na starém notebooku jsem ke vší spokojenosti používal Kubuntu 7.10 32bit. Nainstaloval jsem jej tedy i na novou A210. Od začátku fungovalo téměř vše. Od webkamery, přes čtečku karet až po zvukovou kartu a 3D akceleraci. Wifi bylo nutné nainstalovat pomocí opatchovaných madiwifi driverů, což podle návodu zvládne i cvičený gibon. Najdete ho na této adrese: http://www.ubuntugeek.com/atheros-5007eg-with-madwifi-on-i386-platform.htm .

Jediné co nefungovalo byly Fn klávesy. To je zejména při chodu na baterie dost nepříjemné. Taktéž se objevily záhadné potíže s Bluetooth, kdy funguje pouze tehdy, pokud je vypnutá wifi a naopak, přičemž přepínání se provádí pomocí ACPI. V kubuntu se mi nepodařilo tuto funkci rozumně rozchodit, a když jsem zjistil, že i windowsí přepínání funguje pochybně, radši jsem to přestal trápit a bluetooth jsem nechal vypnuté (nepotřebuji ho). (pozn.: upravování intenzity podsvícení bez Fn kláves se dá rozběhat pomocí doinstalování modulu omnibook)

Jakmile vyšlo Kubuntu 8.04, těšil jsem se na nové vlastnosti a nápravu některých problémů. Ve skutečnosti se situace o moc nezlepšila, ba naopak. Zvolil jsem 64 bitovou verzi (z důvodu střihu videa), což má za následek nefunkční wifi (pozn.: pokud nemáte opravdu dobrý důvod zvolit 64b, naistalujte raději 32b verzi. Ušetříte si starosti). Atheros ještě nedodal podklady pro madwifi driver na 64b systémy, což značně stěžuje situaci. Taktéž, proprietární ovladač od ATI je katastrofa. 3D akcelerace neuvěřitelným způsobem tuhne. Pokud vám stačí 2D, není žádný problém (navíc můžete použít výborný svobodný ovladač radeonhd). Pokud chcete 3D využívat plně, je to utrpení.

Ač ani jedna z výše uvedených potíží není chyba Kubuntu, bohužel to zbytečně kazí dojem. Stejně tak jako stále nefunkční Fn klávesy.

Zbytek věcí funguje bezchybně, včetně flashplayeru ve Firefoxu, wine atd. (což může být u 64b systémů problém, ale Ubuntu, stejně jako OpenSuse a další řeší tuto věc poměrně schopně).

Suverénně největším problémem je nemožnost restartovat či vypnout systém, pokud používáte proprietární ATI ovladač. To je chyba jako vrata a může nejednomu uživateli způsobovat starosti. Je škoda, že se nepodařilo tento problém při testovaní odhalit. Na druhou stranu, s novou verzí ATI ovladačů by měl zmizet. V současné verzi jsem potíže odstranil pomocí následujícího postupu: http://forum.ubuntu.cz/index.php?topic=22095.0 .

Vzdor popsaným potížím se Kubuntu chová naprosto stabilně a pracuje se na něm výborně. Každopádně, některé z potíží jsou přinejmenším otravné. Před pár dny vyšla nová Fedora 9, která obsahuje jádro 2.6.25. V blízké době se ji chystám otestovat a určitě sem popíšu, jak se na A210 chová.

Chumbawamba v Lucerna Music Baru

V minulém postu jsem psal o tom, že se Chumba chystá do Prahy (zároveň si uvědomuju, jak je to dlouho, co jsem nepřidal žádnou novinku :( ). Umínil jsem se, že se chystám lovit lupeny, což jsem taky nakonec udělal. Protože je v naší bandě Chumbawamba dost oblíbená, nakonec jsem nešel sám, ale byli jsme hned čtyři, a to sice def_ect, Aifam, a Sakura. V tomhle malém článečku zkusím trochu popsat svoje dojmy.

Na koncert jsme dorazili zhruba s třičtvrtěhodinovým předstihem. Sympaťák vyhazovač byl velmi ochotný a nevyhodil nás, i když naše vstupenky z e-ticket vypadaly dost kuriózně (vstupenka je velká jako A4). Díky včasnému příchodu jsme si zabrali bezva místa hned u pódia, což slibovalo výbornou podívanou.

Jako předskokan zahrála švýcarská zpěvačka Bettina Schelker. Společně s ní hrála ještě jedna dáma, ale jméno a národnost byste ze mě tahali marně. Osobně mi Bettina nepřišla špatná, nicméně zapadla to typického rámce předskokana. Její styl hudby mi připadal jak se říká dost nemastný/neslaný. Jedna z písniček se mi nicméně celkem vešla do vkusu.

Místy jsem měl pocit, že polovina publika už by nejradši viděla Bettinu pryč :-) . Ale byl to pravděpodobně jen pocit umocněný všeobecnou nedočkavostí na Chumbu. A to ještě diváci netušili, že pauza mezi vystoupeními se protáhne na půlhodinu.

Nakonec ale vše dopadlo dobře a Chumbawamba v pětičlenné sestavě vystoupila. Zvolený repertoár byl mixem všechn možných období, včetně několika písní z nejnovějšího alba. Zazněly např. hity Homophobia, Timebomb, On Ebay (při kterém se povedlo naprosto celý bar rozezpívat), z nového alba to byly songy Add me, I wish that they’d sack me, El Fusilado a spousta dalších písní, prokládaných tradičními „English rebel songs“.

Atmosféra v baru byla neuvěřitelná. Osobně jsem nezaznamenal žádné incidenty s příliš opilými, což mě potěšilo. Též se mi líbilo, že spousta lidí si s kapelou z plna hrdla zazpívala. Popravdě se mi domů moc nechtělo…

Všiml jsem si, že texty nového alba ještě nejsou v našich krajích tak rozšířené. Z toho usuzuji, že ho dost lidí ještě neslyšelo. Stáhnout si ho můžete např. tady z isohunt.com. Jmenuje se „The boy bands have won“. Jedná se o torrent, tudíž k jeho stažení budete potřebovat nějaký klient na stahování torrentů (nemáte-li ho). Doporučuji např. Azureus. Na Isohuntu klepněte na Download a stažený soubor otevřete v Azureu (potažmo v jiném klientu). Samozřejmě pokud se vám album líbí, doporučuji si ho zakoupit.

Nakonec si neodpustím takovou malou osobní poznámku (ostatně toto je blog, tak proč ne). Složení publika bylo bezvadně rozložené mezi jednotlivé věkové skupiny. Přirozeně je asi jasné, která kategorie mě zajímá nejvíc :-) . Zahlédl jsem na koncertě od pohledu moc sympatickou slečnu (v zeleném tričku zvířetem s dlouhýma rukama, či co to bylo :-) ). Bohužel slečna s kamarádkami odešla před poslední písničkou a záměr byl zmařen. => soukromý apel: Čteš-li tuhle větu, prosím, ozvi se mi . Google bohužel není všemocnej :-) .

Na úplný závěr by jen stálo za to říct, že se moc těším, až Chumba přijede opět. Rozhodně tam budu!

Chumbawamba opět v Praze!

Dneska jsem úplně náhodou zjistil (při pravidelné čtvrtletní návštěvě oficiálního webu britské skupiny Chumbawamba) dvě bezva novinky!

Tou první je, že bylo vydáno nové album – nese název The boy bands have won a slibuje opět porci kvalitní muziky. Předchozí album (A singsong and a scrap – 2006) je jedno z mých nejoblíbenějších vůbec, stejně tak WYSIWYG (2000) obsahuje výborné věci. Tudíž se nemůžu dočkat, až si novinku poslechnu!

Druhá zpráva se trošku váže k historii – už dvakrát jsem prošvihnul Pražský koncert Chumbawamby. Poprvé před třemi lety, když jsem o kapele neměl povědomí (za kteréžto vděčím bývalému spolubydlícímu – Sixtease). Podruhé to bylo tuším minulý rok.

Letos si ale příležitost ujít nenechám, proto hned zítra pádím do Lucerna Musicbaru koupit lístky. Chumbawamba tam totiž zahraje 21.04.2008 v 21 hodin večer. Už se těším!

Odebírat RSS Feed Sledujte mě na Twitteru.